Je jich plno.
Jsou po celém světě.
A nedají se popsat v jedné větě.
Barvy...
Při západu slunce se na nebi rozlila celá paleta.
Všechny možné odstíny, laděné jsou do žluta.
Přichází noc...
To černá jí spěchá na pomoc.
K potemnělému nebi hledí Tvé oči.
Mají zas barvu pomněnek
a jsou plné vzpomínek,
ve kterých hrají barvy hlavní roli.
Vzpomínáš na vlčí máky v poli?
Na kterých slunce rudou nešetřilo.
Barvy...
Díky nim je na světě tak milo.
Zelená se tráva, zelenají se stromy.
Barevně se oblékají i domy.
V těch oblecích pyšní jsou jak pávi
a další a další do fronty se staví
na svůj nový zevnějšek.
Barvy...
Všude kam se podíváš.
Je jich tolik, leckdy je už ani nevnímáš.
Červená, žlutá, modrá, hnědá...
a když se barva s barvou shledá
narodí se nová.
Barvy...
Jsou tu pro potěchu mě i Tebe.
Podívej..., to krásné modré nebe...
Vlasta Voborníková
