| stáří Slunce |
4,6 miliardy let |
| životnost |
cca 13 miliard let |
| průměr |
1.392.000 km |
| složení |
71,6 % vodíku
27 % helia
1,4 % ostatních prvků |
| teplota v jádře |
15 milionů °C |
| teplota povrchu |
55 tisíc °C |
| rotační perioda |
25 až 31 dnů |
| vzdálenost od Země |
149.598.000 km = 1 astronomická jednotka |
| doba letu světla ze Slunce k Zemi |
8,3 minuty |
| tíhové zrychlení na povrchu |
28 krát větší, než na Zemi |
|
|
| stavba Slunce |
|
| jádro |
Průměr 450.000 km, teplota 15 milionů °C. Zde probíhá termojaderná reakce, z atomů vodíku vzniká helium a uvolňuje se energie. |
| vrstva v zářivé rovnováze |
Prostírá se do 70 % slunečního poloměru. Má teplotu v rozsahu 2 až 7 milionů °C. Energie uvolněná z jádra se šíří směrem ven zářením. |
| konvekční vrstva |
Hloubka 200.000 km. Má teplotu v rozsahu od 2 milionů do 5.500 °C. Energie se dostává k povrchu prouděním plynů. |
|
|
| Atmosfára |
|
| fotosféra |
Hloubka 300 až 500 km. Teplota 4.500 až 7.600 °C. Jasný povrch Slunce, který vyzařuje většinu jeho energie jako světlo a teplo. |
| chromosféra |
Hloubka 2000 až 3000 km. Teplota 4.000 až 50.000 °C. Je viditelná jako výrazně růžová vrstva při úplných zatměných Slunce. Vycházejí z ní charakteristické výběžky plynu jako špičaté plaménky. |
| koróna |
Neustále se měnící obal s výběžky a smyčkami velmi horkých plynů, vystupujících až 1,6 milionů km vysoko. Teplota 2 miliony stupňů. Je pozorovatelná pouhým okem jen při úplných zatměních Slunce. |
| sluneční vítr |
Proud rentgenových paprsků, záření gama, protonů a elektronů, který se šíří ze Slunce do prostoru rychlostí 1-3 miliony km za hodinu. Proudy vyšších rychlostí vycházejí z koronárních děr. |
| velikost Slunce |
Průměrem přibližně 1,4 milionů km je Slunce poměrně malou hvězdou. Červený veleobr Betelgeuse je mnohosetkrát větší. Přesto jsou ostatní tělesa sluneční soustavy ve srovnání se Sluncem pouhými trpaslíky. Slunce má 109 krát větší průměr než Země a vešlo by se do něj 1.300.000 planet o velikosti Země. |
Teď zapomeňme na předchozí řádky plné čísel a superpřesných údajů a pokusme se zamyslet. Když zapomeneme na to, co jsme se učili ve škole, co o slunci víme? Víme, že k nám vysílá životodárnou energii, v zimních měsících jsme vyšťávení a v létě jsme na vrcholu sil. Zvěř intuitivně zpomalí srdeční oběh a na zimu se ukládá k zimnímu spánku. Příroda jde do útlumu, mráz potrhá vodou prosátou půdu a načechrá jí pro příští úrodu. Přichází jaro, všemi bytostmi prozáří radost, která je automaticky směřována k místu, které jí způsobilo a protože všechny energie jsou dvousměrné, je nám tisícinásobně vracena zpět a začíná proces tvoření. Slunce nám pod kůží vytváří vitamín D3, který nám v zimě chyběl a začíná nám posilovat kosti a zuby, příroda začíná kvést, ptáci zpívat a radost dětí, jenž nejsou zatíženi starostmi tohoto světa je nezměřitelná. Slunce je rezonátorem energie a tu přetransformovává do žlutého světla s tvořivou pravotočivou frekvencí, kterážto je jediným zdrojem tohoto světla na zemi.
Ale pojďme dál, skutečně si myslíte že věčná termonukleární reakce uprostřed vakua, by měla tyto výše uvedené schopnosti? Vždyť vědci si dodnes nejsou jistí ani jeho velikostí, viz tento článek. A z času na čas objeví, že slunce vůbec neztrácí velikost, viz tento článek. Nebo zveřejní snímky, kde se okolo slunce pohybují objekty...
Skoro to připomíná vtip o tom, jak ruský raketoplán přistál na povrchu slunce. Na otázku jak jste se vyrovnali s vysokými teplotami, zazněla odpověď : „Přistáli jsme v noci“.
Jak to vypadá, slunce není ani tak velké jak nás učili a ani tak horké. Jako rezonátor světelné energetické frekvence uvnitř duté země, je jeho existence logičtější. Navíc i předpokládaná velikost 350km v průměru odpovídá velikosti objektů okolo spatřených. Možná proto, ho v posledních letech nemáme tolik vidět.
