Výňatek z knihy „Lékař ze Lhasy“ Lobsanga Rampy:
Chcete provozovat astrální cestování? Toto je nejjednodušší způsob, jak se do toho pustit. Především si zapamatujte zásadu, která je prvotním zákonem psychologie a která stanoví, že kdykoliv nastane konflikt mezi vůlí a představivostí, představivost vždycky vítězí. Takže si pokaždé představte, že určitou věc dokážete, a pokud se vám podaří představit si to dostatečně silně, dokážete to opravdu. Můžete dokázat cokoliv Tady je příklad, který to vysvětlí lépe.
Cokoliv, co si skutečně představíte, že to dokážete, skutečně dokázat můžete bez ohledu na to, jak obtížné či nemožné to je z pohledu ostatních. Cokoliv, o čem vám naopak vaše představivost hlásí, že to je nemožné, nemožným se vám to skutečně stane, ať o to silou vůle usilujete, jak chcete. Můžeme si to znázornit takto: jsou dva domy, každý vysoký deset metrů, a jsou od sebe tři metry vzdáleny. Ze střechy na střechu je mezi nimi položené prkno, široké dejme tomu půl metru. Budete-li chtít toto prkno přejít, vaše představivost způsobí, že se vám vybaví veškerá možná rizika - vítr, který způsobí, že se zakymácíte, anebo něco na dřevě, o co zakopnete. Vaše představivost vám také začne namlouvat, že by se vám mohla zatočit hlava, ale ať už je důvod jakýkoliv, vaše představivost vám hlásí, že takovýto přechod prostě nemůžete zvládnout a že spadnete a zabijete se. V tom případě se můžete snažit jak chcete, ale pokud jste ve své představivosti stanovili, že to dokázat nemůžete, tak to zkrátka nedokážete a prostá malá procházka se pro vás stane cestou neuskutečnitelnou. Ani ta nejsilnější dávka pevné vůle by vám nepomohla přejít bezpečně na druhou stranu. Kdyby nicméně totéž prkno leželo na zemi, přešli byste ho celé bez sebemenšího zaváhání. Co tedy vítězí v případě, jako je tento? Síla vůle, anebo představivost? Naopak, když si představíte, že po prkně mezi dvěma domy přejít dokážete, snadno se vám to podaří a vůbec nezáleží na tom, fouká-li vítr či zda se dokonce prkno kymácí. Musíte však pořád věřit, že se na druhou stranu bezpečně dostanete. Lidé přecházejí po napnutých provazech, dokonce je třeba i přejíždějí na jízdních kolech, ale nedokázali by to pomocí žádné silné vůle. Je to jenom otázka představivosti.
Škoda že pro tento jev není po ruce lepší termín než nešťastný název „představivost„, pod kterým se zvlášť na Západě rozumí cosi bizarního, neuvěřitelného, zatímco představivost je ta nejmocnější síla na světě. Představivost může způsobit, že se člověk cítí zamilovaný, a tak se láska stává druhou největší silou. Měli bychom tedy tento jev nazývat „řízená představivost“. Ale ať už ho pojmenujeme jakkoliv, musíme mít vždy na paměti, že v případě jakéhokoliv konfliktu mezi vůlí a představivosti představivost VŽDY VÍTĚZÍ. My na Východě neklademe důraz na sílu vůle, neboť síla vůle je past, je to léčka, která lidi připoutává k zemi. Stavíme na řízené představivosti a máme dobré výsledky.
Když musíte jít k zubaři dát si vytrhnout zub, hned si vybavujete, jaké hrůzy vás tam čekají, hotová agónie, a už v představách vidíte všechny fáze tohoto trhání. Před očima se vám třeba promítne zapichování injekce, záškuby při vpichování umrtvující látky a pak i zubařovo šťourání sondou. Představujete si, jak tam omdléváte, řvete, jak celí vykrvácíte a tak dále. Všechno je to pochopitelně nesmysl, ale pro vás je to velice živá skutečnost, a když se konečně ocitnete v křesle, čeká vás spousta docela zbytečného utrpení. To je příklad představivosti špatně použité. To není představivost řízená, nýbrž představivost bezuzdná, jíž by se nikdo neměl podvolovat.
Ženám se často vyprávějí šokující popisy bolestí a nebezpečí porodu. Když se pak porod blíží, nastávající matka v očekávání všech nadcházejících útrap celá strne, takže si ihned navodí bodavou bolest. To ji utvrdí v přesvědčení, že její očekávání je zcela na místě, že porod je opravdu nadmíru bolestivá záležitost, takže se napne ještě víc, bolest se znovu ozve a nakonec prožije skutečně strastiplné chvíle. Na Východě tomu tak není. Lidé si představují, že porod je snadná a bezbolestná záležitost a je to opravdu tak. Ženy na Východě porodí a za pár hodin nato se klidně vrátí ke své domácí práci, protože umějí řídit představivost.
Slyšeli jste někdy o „promývání mozku“ používaného Japonci a Rusy? Jedná se o proces zhoubného ovlivňování lidské představivosti za účelem toho, aby si člověk začal představovat to, co věznitel chce. V tom spočívá věznitelská metoda řízeni vězňovy představivosti, takže vězeň se nakonec přizná k čemukoliv, i kdyby ho takovéto přiznání mělo stát život. Řízená představivost před tím vším chrání, protože oběť vystavená promývání mozku, nebo dokonce trýznění si může představit něco jiného a potom mu už utrpení nemusí připadat tak strašné. V každém případě se mu oběť nepoddá.
Znáte proces vnímání bolesti? Zapíchněme si do prstu špendlík. To znamená, že opřeme špičku špendlíku o maso a pak s živou účastí čekáme na okamžik, kdy špička pronikne skrz kůži a vytryskne krev Soustředíme veškerou svoji energii na zkoumání příslušného bodu. Kdybychom měli bolest v noze, během vpichování si špendlíku do prstu bychom na ni dočista zapomněli. Soustředíme tedy veškerou představivost na prst, na špičku špendlíku. Vybavujeme si bolest, kterou to způsobí, a zároveň tím vylučujeme vnímání všeho ostatního. Člověk z Východu, který prodělal výcvik, se tak nechová. Nepozastavuje se nad prstem či nad blížícím se vpichem, nýbrž rozptýlí svoji představivost - tedy řízenou představivost do celého těla, takže bolest, která je prstu skutečně způsobena, se rozloží po celém těle, a tudíž takovou drobnost, jako je píchnutí špendlíkem do prstu, ani nevnímá. A to je pak řízená představivost. Viděl jsem lidi, kteří v sobě měli zaseknutý bajonet. Neomdlévali ani neřvali, protože už když viděli, že se rána bajonetem blíží, zaměřili pozornost na něco jiného - opět proces řízené představivosti - a bolest, místo aby zůstala soustředěná do jednoho bodu, se jim rozptýlila po celém těle, a tak oběť dokázala této bolesti čelit.
Dalším dobrým příkladem představivosti je hypnóza. V tomto případě odevzdává hypnotizovaný člověk svou představivost do rukou hypnotizéra. Hypnotizovaný člověk si představuje, že podléhá vlivu druhého. Představuje si, že začíná být ospalý, že se podvoluje vlivu hypnotizéra. Takže, je-li hypnotizér dost přesvědčivý a představivost pacienta ovládne, pacient se podvolí, příkazům hypnotizéra vyhoví a v tom je celý vtip. Totéž nastává v případě autohypnózy, kdy člověk jednoduše přesvědčí sám sebe, že upadá do vlivu SEBE SAMÉHO! A tak řízení nad ním přebírá jeho vyšší JÁ. Tato představivost je ovšem také podstatou uzdravení se vírou. Lidé se postupně víc a víc upnou na představu, že když navštíví to a to místo nebo je vezme do léčení ten a ten člověk, hned se uzdraví. Jejich představivost v tomto případě opravdu vydá příkazy tělu a uzdravení skutečně proběhne a je trvalé do té míry, do jaké si přesvědčení udrží převahu, to znamená tak dlouho, dokud se do něj nevloudí žádné pochyby.
Dejme si ještě poslední malý a prostý příklad, protože tato záležitost řízení představivosti je vůbec ta nejdůležitější věc, které můžete kdy přijít na kloub. Řízená představivost může znamenat rozdíl mezi úspěchem a nezdarem, zdravím a nemocí. Takže o co se jedná: Stalo se vám někdy, že jste jeli na kole po úplně rovné, volné silnici a uviděli náhle před sebou veliký balvan tyčící se kousek před vaším předním kolem? Možná vás napadlo: „Mně se nepodaří se mu vyhnout!“ A v takovém případě je téměř jisté, že se mu skutečně vyhnout nedokážete. Přední kolo se vám rozkymácí, a ať se snažíte jakkoliv, téměř jistě na kámen vjedete, jako když je kus železa přitahován k magnetu. Sebevětší vypětí vůle vám nezaručí, abyste se kameni vyhnuli. A přece, kdybyste si byli představili, že se kameni vyhnete, vyhnuli byste se mu. Zapamatujte si tuhle zásadu z nejdůležitějších, protože na ní stojí a padá náš život.
Když budete za každou cenu usilovat o něco, čemu se vaše představivost vzpírá, způsobíte si nervové zhroucení. To je skutečně příčina řady duševních poruch. Podmínky současného života jsou velice obtížné a lidé se snaží představivost si podmanit působením síly vůle (místo aby ji řídili). V mysli se navozuje vnitřní konflikt, až se nakonec dostaví nervové zhroucení. Člověk může začít být neurotický, nebo dokonce zešílet. Vždyť blázince jsou skutečně plné pacientů, kteří si umínili dosáhnout něčeho, čemu se jejich představivost vzpírala. A přesto je velice snadné představivost řídit a přimět ji, aby člověku sloužila. Je to představivost - nic než řízená představivost - co člověku umožňuje zdolat vysokou horu nebo vzlétnout ve velice rychlém letadle a zlomit rekord či vykonat nějaký z činů, o kterých se pak píše. Jde jenom o řízenou představivost. Takový člověk si představí, že to nebo ono dokáže, a ono to skutečně funguje. Jeho vnitřní přesvědčení mu sděluje, že je daného výkonu schopen a jeho vůle „si přeje“, aby to udělal. A to je klíč k dokonalému úspěchu. Takže máte-li zájem si cestu životem usnadnit a zpříjemnit, jako to dokáží obyvatelé Dálného východu, zapomeňte na silu vůle, která je pouhou léčkou a zdrojem zklamání. Mějte na zřeteli pouze řízenou představivost. Co si budete umět představit, to můžete dokázat. Vždyť nejsou představivost a víra jedno a totéž?