Zdánlivě oddělená část Univerzálního vědomí (Světové mysli), která si je vědoma sebe sama a která se snaží poznat ve své celistvosti (podstatou shodná s Bytostí).
Duch je také nazýván dech - duch je dech života daný Bohem. Když neživé tělo přijme tento dech, přijde k životu; a naopak, v okamžiku smrti, duch opouští tělo a navrací se k Bohu. Duch je tedy zdrojem života a energie všech živých bytostí.
Vše, co je živé, má svého ducha, lidé i zvířata. Duch, to jest dech života, oživuje všechno stvoření. Je to tentýž zdroj života pro člověka i pro zvířata. Tohoto ducha bychom mohli porovnat s elektrickým proudem, napájejícím celé město.
„Kdyby měl [Bůh] na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.“ Jób 34:14,15 (Ekumenická Bible).
„A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.“ Kazatel 12:7 (Ekumenická Bible).
Duch je samostatná podstata, která přišla ze stejnorodého světa, který je jiný, než část, k níž patří země a tím i naše tělo. Duch je prapůvodem, jádrem a konečným cílem člověka. Duch je on sám bez jinorodého záhalu. Duše je oním duchem, obaleným jedním nebo několika jinorodými záhaly, ale bez hrubohmotného obalu, pozemského těla. Duše tedy musí nést v sobě ducha jako vlastního, živoucího člověka.
